Čí normy používáme pro vyhodnocování. Své nebo ostatních?

V našem seriálu jsme se již seznámili s tím, zda preferujete Reaktivní nebo Proaktivní styl myšlení a přidali jsme k němu popis toho, jak se projevuje to, zda jste spíše motivováni dávat góly (Směrem „K“) nebo je vám lépe v roli brankáře (Směrem „Od“).

Dneska se zaměříme na to, zda v kontextu, který sledujete, používáte své vlastní normy a standardy nebo přejímáte normy a úsudky ostatních zúčastněných. Jistě jste se již setkali s člověkem, který, když při jednání něco navrhujete, upíná pohled na někoho, od něhož očekává souhlas / nesouhlas; obrací se na někoho, na jehož zpětnou vazbu a uznání spoléhá. Takto jedná člověk, který má Externí referenční rámec. Člověk zaměřený na Interní referenční rámec má svůj vlastní vnitřní metr, s jehož pomocí zjišťuje, jak si v dané situaci vede.

Metaprogram 3: INTERNÍ | EXTERNÍ REFERENČNÍ RÁMEC

Tento metaprogram je o tom, podle čeho děláme úsudky a rozhodnutí. Je o tom, jak posoudíte, že něco je správně nebo špatně, dobré nebo zlé, užitečné nebo neužitečné. Když se setkáváte s někým, kdo pracuje v zákaznickém servisu, kvalita jeho práce je velmi často odrazem toho, na jakém konci tohoto stylu myšlení se daný člověk nachází.

INTERNÍ REFERENČNÍ RÁMEC

Lidé, u nichž převládá Interní referenční rámec, staví na vlastní zkušenosti a pocitech než na podnětech zvenku a někdy dokonce ignorují informace, které jsou v rozporu s jejich vlastním úsudkem.

V práci se hodí pro pozice, pro které nepotřebují mnoho externích a dat a zpětné vazby. Jsou dobří v rozhodování postaveném na jejich vlastním úsudku a zkušenosti. Nebudou nejlepší v zákaznických službách, protože si cení vlastního názoru víc než zpětné vazby od zákazníka. Manažeři s tímto stylem myšlení nepokládají za důležité dávat svým podřízeným zpětnou vazbu, neboť ji nepovažují za důležitou sami pro sebe.

Cítí se dobře, pokud s nimi ostatní souhlasí. Potřebují autonomii pro možnost rozhodování. Jsou samostatní a mohou být řízení s minimálním supervizí a informačními vstupy.

Shrnutí: Rozhodují se samostatně o tom, co mají dělat a jak to budou dělat. Rozhodnutí jsou založena na vlastních normách a hodnotovém systému. Velmi těžce přijímají radu, zpětnou vazbu, či příkazy od jiných lidí.

Verbální projev:

• Já rozhoduju
• To je správné
• Soudím na základě svých vlastních kritérií
• Myslím si
• Podle mne, dle mého názoru

Neverbální projev: Tonalita hlasu je deklarativní (místo kladení otázek), gestikulace je rozhodná, jasná a jistá tonalita hlasu, „uzemněný“ přístup, využívá první pozici vnímání (jak to vnímám já), zdůrazňuje, pohyb rukou směrem ven od sebe.

EXTERNÍ REFERENČNÍ RÁMEC

Člověk, který dělá rozhodnutí a úsudky na základě externích informací a pozorování, má silný metaprogram Externí referenční rámec. Tito lidé vyžadují potvrzení a ověření zvenku. Věnují mnoho času a energie vyhledávání důkazů a potvrzení pro svá rozhodnutí. Často se ptají ostatních na jejich názor a zkušenosti. Zpětnou vazbu dávají často a rádi, a to i v případech, když o ni nebyli požádáni.

V práci se realizují tam, kde se pro rozhodování očekává vyhledávání a vyhodnocování externích dat, informací a podnětů. Jsou excelentní v zákaznických službách, obzvláště v přímém kontaktu s klienty, protože chtějí upřímně porozumět a pochopit názor a potřebu druhé strany. Mohou se dostat do stresu, pokud se jim zdá, že nemají dostatek informací a přesto mají rozhodnout. Necítí se komfortně tam, kde jejich zpětná vazba není oceňována a/nebo pokud ji nedostávají.

Milují zpětnou vazbu na svůj výkon. Neustále hledají data, která jim pomáhají dělat svou práci lépe a snadněji se rozhodovat. Jsou pro ně důležité statistiky, grafy, průzkumy.

Shrnutí: Externí motivace, základ rozhodování je závislý na tom, co ostatní lidé považují za důležité, informace si interpretuje jako příkazy, těžce se rozhodují nezávisle.

Verbální projev:

• Je to správně?
• Co si o tom myslíš?
• Řekl/-a mi…
• Průzkum říká, že…
• Já nevím…
• Připadá v úvahu…

Neverbální projev: Tonalita hlasu ptající se (konec vět neurčitý a směrovaný tonalitou hlasu nahoru), více akceptující postoj, pohyb rukou směrem k ostatním, pochybovačný postoj a nejistá gestikulace zvláště když se nachází v mnoha externích zdrojích.

Jak jste na tom vy v kontextu, ve kterém se sledujete? Podle čeho si tvoříte podklady pro svá rozhodnutí?

Příště se zaměříme na to, zda ve vašem Stylu myšlení převažuje přemýšlení v možnostech a zda je váš zájem zaměřený hlavně na možnosti volby a hledání alternativ. Nebo zda přemýšlíte stylem, jak a co se bude postupně dělat a vaše zaměření je upřeno na přesnou sekvencí kroků; nejlépe již osvědčených kroků.