Pravděpodobně to známe všichni, ať pracujete v korporaci, střední či malé firmě. Fungujeme od rána do večera na plné obrátky, někdy se ani nestačíme najíst. Pracovní den uteče, a když se za ním ohlédneme, tak najednou marně hledáme, co jsme za ten den opravdu udělali. Ne dělali, ale dokončili, vytvořili. I takové dny patří k pracovnímu životu, jen jich nesmí být většina. Co s tím?
Jednoduchou odpovědí je splnění snu nebo v byznys jazyce realizace vize. Vize, která je tak dobře definovaná, že jí rozumí, dovede si ji představit a je s ní ztotožněn jak ředitel firmy, tak slečna, která chodí při škole do firmy zvedat telefony. Pokud víme, že úkoly, kterými jsme se celý den zabývali, a které nás možná úplně nebavily, nás posunují ke kýženému výsledku, tak je vykonáváme s lepším pocitem. A tím pádem velmi často i kvalitněji a rychleji. Také víme, že budou následovat kreativnější a náročnější úkoly.
Nadřízení by tedy měli myslet na to, že lidé v jejich týmech potřebují znát metu, ke které se směřuje. Je-li hodně vzdálená mít jasně definované milníky, které je možné si představit. Lidé potřebují cítit pozitivní změnu, být součástí procesu tvorby, vnímat hmatatelné výsledky, nejenom zápřah.
Je zodpovědností manažera, aby „své“ lidi do definování a realizování vize vtáhl. Je také zodpovědností zaměstnanců se po vizi, po metě ptát a mít jasno v tom, „proč to všechno děláme“.
Světlo na konci tunelu prosvětlí i rutinní činnosti a úkoly budou dávat větší smysl. Vnímám totiž velký rozdíl mezi sny, vizemi a z nich vyplývajícími cíli a každodenními úkoly. O tom jak je nastavit, aby vaše pracovní vize a soukromé sny nebyly jen hvězdnými zámky, se s vámi podělím někdy příště.